11. 6. 1880 – 19. 9. 1956 Praha

Prof. Albert Pražák byl významná osobnost lóže NÁROD – vzpomínáme 150 let narození (11.6.1880 – 19.9.1956), literární historik, člen české Akademie věd a Královské společnosti nauk, zakladatel Slovenské Učené společnost Šafaříkově v Bratislavě,  předseda české Národní rady, který dohodl s Němci odchod vojsk z Prahy v roce 1945, jeden ze zakladatelů Univerzity Komenského v Bratislavě. Držitel řádu T.G.Masaryka uděleného posmrtně prezidentem Václavem Havlem v roce 1993.    

Albert Pražák se narodil v Chroustovicích na Pardubicku. Jeho otec pracoval jako zahradník na místním barokním zámku.

Do roku 1914 působil Albert Pražák jako středoškolský profesor v Praze na Gymnáziu Karla Sladkovského. Po vypuknutí 1. světové války byl odveden a bojoval na srbské a ruské frontě.

Po návratu z války v roce 1921 působil jako profesor na univerzitě v Bratislavě a od roku 1933 v Praze. V roce 1924 se stal členem české akademie věd a Královské společnosti nauk. O dva roky později, v roce 1926, se podílel na založení Učené společnosti Šafaříkovi v Bratislavě, v této společnosti působil jako generální sekretář.
V květnu 1945 byl předsedou České národní rady. Jako nepolitik zde působil jako svorník mezi rozličnými proudy politiků, vojáků a dalších odbojářů. K historické úloze, kterou sehrál v posledních dnech 2. světové války, se profesor Albert Pražák dostal spíš jen shodou okolností. Koncem dubna 1945 byl zvolen předsedou ilegální České národní rady, jež měla po vypuknutí povstání převzít veškerou moc v českých zemích, aby ji po osvobození předala tzv. košické vládě. Vybrán byl jako úctyhodná, politicky neangažovaná osobnost, jež měla zakrýt skutečnost, že celé aranžmá pochází z dílny komunistů. Dalšími kandidáty na tuto funkci byli herec Václav Vydra, operní pěvec Vilém Zítek nebo profesor Jan Mukařovský. Pražák se z přisouzené role loutky částečně vymkl, za což se později u komunistů ocitl v nemilosti. S německým velitelem Toussaintem dohodl odchod německých vojsk z Prahy, čímž zabránil oboustranným masakrům.

Ještě v květnu 1945 se Albert Pražák vrátil přednášet na univerzitu, o čtyři roky později však musel odejít.

Albert Pražák zemřel v ústraní téměř zapomenut 19. září 1956. V roce 1993 mu prezident Václav Havel posmrtně udělil řád T. G. Masaryka.

Prof. Albert Pražák je pozapomenutá a přitom výjimečná česká osobnost. Za první republiky odvedl jako jeden z českých vědců velký kus práce při zřízení Univerzity Komenského v Bratislavě. Stal se velkým propagátorem čechoslovakismu a jednotného československého jazyka, dnes už také pozapomenutých, nikoliv však historicky bezvýznamných pojmů

Dílo Alberta Pražáka:

Jako badatel zůstával Albert Pražák věrný sociologizujícímu pozitivismu. Shromáždil neobyčejně bohatý faktografický materiál. Slovenskou literaturu pojímal jako odnož literatury české a důraz kladl i na zásadní příbuznost obou jazyků. Pro českou vědu se za komunistů stal prototypem buržoazního konzervativce, u Slováků budil nevoli jako státotvorný čechoslovakista. Byl šmahem odmítnut, aniž by se dočkal zasvěcené kritiky, která by nepochybně přispěla k pochopení jeho doby.

Rukověť dějin české literatury – 1912 středoškolská učebnice
Obrozenecké tradice – 1928
Duch naší obrozenecké literatury – 1938

Dějiny spisovné slovenštiny po dobu Štúrovu
O národ
České obrození
Obrozenecká Bratislava
Literární Slovensko let padesátých až sedmdesátých
Vlast a národ v českém písemnictví
Míza stromu
Národ se bránil

Staročeská báseň o Alexandru Velikém -1945

Pražská květnová revoluce 1945 – sborník statí, pohled Alberta Pražáka, předsedy Revoluční České národní rady, na pražské květnové povstání

Politika a revoluce – 1949, vzpomínkový text vychází v kritickém vydání, doplněn literárněvědnou a historickou předmluvou a fotografickou přílohou. Paměti zajímavým způsobem zachycují intelektuální a duchovní atmosféru meziválečného Československa a protektorátního období. Z čistě historického hlediska představují, kromě osvětlení Pražákovy biografie, jednak text originální pramenné hodnoty, dokumentující zejména přípravy a průběh Pražského povstání v květnu 1945, jednak esteticky koncipovanou literaturu faktu na pomezí věcného a krásného písemnictví, která pesimistickou linii Pražákova subjektivního životního osudu „nepolitického politika“ konfrontuje s tíživou realitou dobových událostí a s přesnou charakteristikou konkrétních osobností. Text těchto vzpomínek nebyl původně určen v době svého vzniku k zveřejnění, měl ráz jakéhosi rodinného pamětního odkazu.

Interpretace scénografického prostoru – 2003, o scénografii a jejích základech. Scénografický a scénický prostor, fenomény, formy projevu, tendence, scénický obraz. Určeno divadelním tvůrcům, studentům scénografie, hercům.

Převzato z webu Osobnosti.cz