Svobodné zednářství je zasvěcovací řád založený na bratrských vztazích svých členů. Cílem jeho činnosti je morální a intelektuální zdokonalení lidstva prostřednictvím aktivní práce členů na rozvoji své osobnosti. Samo o sobě není žádnou doktrínou, žádným učením nebo filozofickým směrem, které by své adepty vzdělávalo formou definic a pouček. Jeho úkolem je naučit zednáře nalézt si svůj vlastní názor, vybudovat si svoji vlastní životní filozofii, která se může odlišovat ode všech existujících „filozofií“. Za tímto účelem vede svobodné zednářství své členy tak, aby pracovali sami na sobě, aby se z vlastní iniciativy snažili hledat a nalézat.

Historie kořenů, z nichž svobodné zednářství vzniklo a na něž navázalo, je stará jako lidstvo samo. Již odpradávna existovaly skupiny více či méně utajovaných zasvěcenců, kteří se snažili nalézt prostředky, které by umožnily člověku dosáhnout poznání pravdy a hodnot, jež jsou běžným rozumovým uvažováním neuchopitelné. Svobodné zednářství navázalo jak na různé zasvěcovací společnosti, tak i na rytířské řády a středověké stavební hutě konstruktérů katedrál, od nichž částečně převzalo svoji řádovou strukturu.

Svobodné zednářství je prostředkem, který umožní zasvěcenému dosáhnout prací na sobě samém rozvoje své individuality. Nečiní z lidí bezejmenné členy masy, která nepřemýšlí a dává se jen zvnějšku řídit, ale vede je k uvědomění si ceny své osobnosti.

2. Organizace svobodného zednářství

Svobodné zednářství jako celek je tzv. řádem. Slovo řád je převzato z historických církevních, zejména rytířských řádů. I přes toto označení není svobodné zednářství organizováno společným životem v uzavřené komunitě a od bratří se nepožaduje čistota nebo chudoba, jako tomu bylo v řádech církevních.

Svobodní zednáři se sdružují do tzv. lóží. Lóže (všeobecně též dílny) jsou základní zednářské jednotky, které se pravidelně scházejí k rituálním pracím v uzavřených chrámech. Mají svoji vnitřní samosprávu a vůči svým členům-svobodným zednářům uplatňují kázeňskou pravomoc. V rámci řádu jsou dílny samosprávnými autonomními subjekty.

Organizace, které zastřešují větší počet lóží, se všeobecně nazývají zednářské mocnosti. Rozlišujeme dva základní typy zednářských mocností: obedience a jurisdikce.

Obedience (též velkolóže nebo velelóže) sdružují lóže pracující v prvních třech stupních svobodného zednářství, kterým se obecně říká stupně symbolické nebo též modré. V názvu mají zpravidla slova Velká lóže nebo Velký orient. V čele obediencí stojí výkonná rada složená ze zástupců lóží, které předsedá hodnostář, jehož titul nejčastěji zní velký mistr (velmistr).
Jurisdikce sdružují dílny pracující v tzv. vyšších stupních zasvěcení, tj. lóže vyššího než třetího stupně. Jsou přímo spojeny s ritem (viz bod 11.).

Řádový život svobodných zednářů je určen především pravidelnou účastí na lóžových sezeních zvaných práce podle dosaženého stupně zasvěcení, eventuálně hodnostmi na úrovni obedience či jurisdikce.

3.Zednářské stupně

Protože není možné nahrnout na adepty celý iniciační obsah zednářství naráz, je zednářství rozděleno do většího počtu tzv. stupňů. Do každého stupně se vstupuje zasvěcením.

Základní třístupňová hierarchie byla převzata od tzv. operativních zednářů-středověkých stavitelů katedrál, která dělí bratry na učně, tovaryše a mistry. Kromě těchto pak svobodné zednářství vytvořilo celou škálu dalších stupňů zasvěcení, jejichž iniciační obsah napomáhá svým držitelům pracovat na svém osobnostním růstu a rozvoji vlastní individuality.

4. Zednářské zasvěcení

Zasvěcení nebo též iniciace (z lat.) je rituální ceremonie, jež ho má povznést do vyšší úrovně vědomí a bytí a jejímž prostřednictvím se zasvěcovanému předává iniciační vzdělávání. Během iniciace je adept podrobován různým zkouškám, musí překonávat překážky, které prověří, zda je zasvěcení hoden. Po úspěšném překonání všech nástrah složí přijímaný přísahu, v níž se zaváže na svou čest a svědomí, že bude řádně plnit povinnosti ze zasvěcení vyplývající a nikdy neprozradí žádné z tajemství, jež mu byla svěřena.

5. Svobodní zednáři

Svobodní zednáři jsou lidé dobré vůle a dobrých morálních kvalit, kteří se shromažďují ke společné práci na duchovní stavbě pomyslného chrámu lidstva. Vzájemně se považují za bratry a ve svých vztazích se takto titulují. V nouzi jsou povinni si navzájem přispět radou i pomocí v rámci svých osobních schopností a možností. Jejich úkolem je pracovat na svém osobním zdokonalení a praktikovat ve svém profánním životě to, co se teoreticky naučili v lóžích.

6. Chování svobodných zednářů na veřejnosti

Svobodní zednáři jsou lidé jako všichni ostatní. Žijí svým soukromým a profesním životem, mají rodiny, které živí, a kromě zednářství mohou mít i mnoho dalších osobních zájmů. Ve svém vystupování na veřejnosti jsou povinni jednat ve shodě se svým svědomím a zákony země a společnosti, v níž žijí. Dále musejí respektovat hranice svědomí a svobodu přesvědčení svých bližních.

7. Předpoklady k přijetí do řádu

Zájemce o členství musí být především plnoletý, tj. nejméně 18 let věku, často se však požaduje věk o něco vyšší. Dále je nutné, aby to byl člověk, který má zájem hledat a nalézat, který se nespokojuje s tím, co mu nabízí konzumní společnost a příslušnost k bezejmenné mase lidí. Musí mít zájem rozvíjet svoji individualitu aktivní prací sám na sobě. Pokud o toto jeví zájem, pak lze předpokládat (ovšem nikoli zaručit), že ho zednářství svým iniciačním obsahem osloví.

8. Jak se stát svobodným zednářem

Svobodným zednářem se člověk stane rituálním zasvěcením v zednářské lóži. Nejdříve je nutno se se zednáři spojit. V zemích jako je Česká republika, je těžké sehnat kontakt, protože u nás doposud neexistují stálá kontaktní místa. Nejčastěji je tedy potenciální zájemce přímo některým členem řádu osloven a je mu nabídnuto, aby se ucházel o členství. Pokud souhlasí, je jeho žádost přednesena lóži. Lóže určí alespoň tři bratry, kteří se se zájemcem, jehož nazýváme hledajícím (symbolicky řečeno hledá světlo, kterého se mu dostane zasvěcením), postupně sejdou a pohovoří si s ním o jeho motivaci, o tom, co od vstupu do zednářkého řádu očekává a zda-li mu zednářství může opravdu nabídnout to, co ho dokáže oslovit. O svých schůzkách poté bratři v lóži podají zprávu a dílna se rozhodne, zdali bude dále s hledajícím udržovat kontakt. Pokud ano, je zájemce pozván do lóže, aby se s ním všichni její členové mohli seznámit. Do dílny vstupuje se zavázanýma očima, aby byla prozatím udržena anonymita členů. Bratři mu kladou různé otázky, aby se o něm dozvěděli nějaké podrobnosti. Po skončení návštěvy se lóže definitivně rozhodne. Je-li její rozhodnutí kladné, je hledající pozván k zasvěcení.

9. Vztah zednářství k náboženským a politickým organizacím

Svobodné zednářství není ani náboženskou sektou či církví, ani politickou stranou nebo hnutím. Sjednocuje lidi různé víry a přesvědčení. Lóže mají zakázáno jakkoli vystupovat a činit závěry týkající se nábožensko–církevních nebo veřejno–politických záležitostí. Svobodní zednáři si sami určují, jaká má být jejich církevní a politická příslušnost. Aby bylo dosaženo bratrské jednoty a předešlo se sporům, je v lóžích přísně zakázána jakákoli náboženská a politická diskuse, která by se svou formou mohla dotknout svědomí bratří. Tím, že není organizací ani náboženskou ani politickou, je svobodné zednářství schopno sdružovat lidi rozdílné víry a přesvědčení a spojovat je i tam, kde by je běžné konvence rozdělovaly. Náboženská a politická příslušnost nesmí být brána v potaz při rozhodování o přijetí nových hledajících.

10. Zednářské tajemství

To, co nazýváme zednářským tajemstvím, je dvojího druhu: předně jde o různá poznávací znamení, jimiž bratři prokazují svoji příslušnost k řádu. Svobodní zednáři mají zakázáno tato tajemství sdělovat nezasvěceným osobám. (Je však třeba dodat, že tato znamení slouží především k rituálnímu prověření např. neznámých návštěvníků lóží; na veřejnosti se používat nemají.) Druhým typem tajemství je samotný emocionální prožitek zednářského rituálu a osobní zkušenost ze zasvěcení a z běžných lóžových prací. Toto tajemství je tudíž svou povahou nesdělitelné, neboť každý je vnímá zcela odlišně v závislosti na svém vlastním vědomém i podvědomém duševním světě.

11. Zednářské rity

Ritus je v jistém smyslu způsob naplňování zednářské ideje. Je to styl, jakým se zednářská idea uvádí do praxe rituální formou. Na celém světě existuje řádově několik desítek různých ritů, z nichž některé jsou rozšířeny pouze místně, jiné celosvětově.

Každý ritus má svůj iniciační obsah. Iniciačním obsahem rozumíme souhrn esotericky formulovaného vzdělávání, které je zasvěcencům předáváno jednak během rituálu iniciace, jednak jejich vlastním studiem a rozjímáním nad tím, co je jim během rituálních lóžových prací nabízeno. Protože tento obsah je zpravidla velmi rozsáhlý, rozdělují jej rity do různého počtu zasvěcovacích stupňů, jak bylo řečeno v bodu 3 základních informací.