Promluva ke vzpomínce 195 let od úmrtí  bratra Ignáce Cornovy

Je to přesně 85 let, kdy se bratři z Národní Velké lóže Československé sešli právě zde u náhrobku bratra Ignáce Cornovy, aby vzpomněli jeho 110. výročí úmrtí dne 7.7.1822. Stále chybně uváděného dne 22.7.1822. Tehdy zde promluvili významní bratří Vonka a bratr Petr Wertheimer a slíbili si, že udrží tradici vzpomínek na tohoto významného bratra i do budoucna s tím, že navíc budeme udržovat tento hrob jenž – slovy tehdejšího redaktora Svobodného zednáře napsal  že , jenž jakkoliv nezanedbán docela, musí svědčiti o našem vřelém poměru ke Cornovovi.“ Rádi bychom se vrátili k této tradici, kdy právě letos vzpomínáme 195 let od úmrtí bratra Cornovy a navazujeme na tradici našich bratří zednářů z první republiky. Tato naše malá oslava nemá jen rozměr vzpomínky na tohoto pracovitého bratra, zapáleného do zednářské práce, která se na tomto území teprve formovala, ale také vzpomínky 300 letého výročí vzniku regulérního svobodného zednářství v roce 1717, jehož filantropické, filosofické i charitativní myšlenky právě dávali základ našim osvícencům 18.století. Byl to základ pro naše svobodné zednářství mohutný, při jejich nadšení a zednářské práci vznikala právě filosofie práce svobodného zednáře na poli nauk, tedy vědecké – založením Královské České Společnosti Nauk, kde dokonce stanul v čele roce 1803-1804, k posílení národního cítění v dílech o české historii, charitativním -založením sirotčince sv.Jana Křtitele v Bredovské ulici v Praze a pozdějšího Ústavu pro hluchoněmé, dále i právě myšlenka Ignáce Cornovy o povinnosti pečovat o pozůstalé děti bratrské v díle nazvaném O povinnosti pečovati o pozůstalé děti bratrské a o způsobu a prostředcích, jak dostáti této povinnosti, což bratr Cornova dal k potřebě Spravedlivé a Dokonalé lóže „Pravda a jednota u tří korunovaných sloupů“ jako práci Druhého dozorce lóže pro bratry a sestry.

To na úvod o významnosti toho učence, pražského rodáka, profesora všeobecných dějin na pražské univerzitě a později samostatným vědeckým pracovníkem, básníkem a hlavně organizátorem života svobodných zednářů podle jeho názoru, že blaho státu závisí na vysokém mravním uvědomění jeho občanů. V souladu právě s osvícenským pojetím historie chápal studium dějin jako v nejširším smyslu pedagogický nástroj k přetváření člověka a společnosti, k lepšímu porozumění státnictví a politice.

Všechny tyto osvícené názory se mohly plně projet při práci v zednářských lóžích, které právě tyto myšlenky přinášely. Tedy zasvěcení získal  dne 21. 5. 1776 v lóži U tří korunovaných sloupů až do mistrovského stupně v roce 1777 zůstal v lóži U tří korunovaných sloupů, kde poté získal i zasvěcení do vyšších stupňů.  Ve své zednářské práci pokračoval v pražské lóži Pravda a

Jednota v roce 1783, kde už byl v roce 1784 ve funkci řečníka. Poté pracoval v lóži Pravda a jednota u tří korunovaných sloupů, ale zůstával  rovněž členem lóže U tří korunovaných sloupů, kde už byl v roce 1782 prvním dozorcem. Dále byl čestný člen lóže U pravých a spojených přátel v Brně  a Druhým dozorce lóže Pravda a jednota u tří korunovaných sloupů. Byl též členem Rodomské prefektury. Dne 14. 3. 1780 byl Cornova přijat prefektem à Testudine nigra do stupně Amicius et Socius s řádovým jménem Frater Ignat à Fama II.

Právě osvícenské myšlení u něj mělo vliv na to, že i při svém hlubokém náboženském založení zdůrazňoval nutnost tolerance. Ostře odmítal jakékoli revoluční násilí; k tomu jej vedl i jeho fyziokratismus. V politice byl stoupencem rakouského etatismu a osvícenského absolutismu, lpěl však i na tradicích české státnosti a tak připravoval české obrozenecké hnutí. Jak je vidět v práci profánní i zednářské, byl nám vzorem pracovitosti, úžasného přístupu k povinnostem, ale i svými myšlenkami k povznesení národa, moudrosti, ale i tolerance nám dává stále úžasný základ myšlenek k práci v zednářských lóžích. Právě proto zde vzpomínáme tohoto významného bratra se všemi obediencemi, bratry i sestrami, protože myšlenky právě tohoto bratra nám již před takřka 200 lety daly směr i myšlenky naší práce. Děkujeme tím také vedení Malostranského hřbitova, které se o tyto památky s pečlivostí stará a dává možnost si připomínat naše mezníky historie.